Ústavní soud určil výši náhrady tak, aby poškození mohli, ale i chtěli žít dál

Ústavní

Ústavní soud určil výši náhrady tak, aby poškození mohli, ale i chtěli žít dál. -- Scope and content: Soudy by měly svým rozhodováním vytvářet takové podmínky, aby lidé s těžce poškozeným zdravím mohli nejen důstojně žít, ale také aby žít chtěli. Ústavní soud to připomněl svým nálezem, kterým vyhověl stížnosti ženy upoutané na invalidní vozík po nehodě na dovolené v Egyptě. Žena, která se ochrany Ústavního soudu domáhala, utrpěla po nehodě tříštivé poranění hrudního obratle a je nyní upoutána na invalidní vozík a zcela odkázána na pomoc druhých. Již od roku 2005 se snaží domoci náhrady nákladů spojených s léčením a péčí. Obvodní soud odvodil výši náhrady od minimální mzdy ošetřovatelů a stanovil ji na 100 korun za hodinu. Nejvyšší soud závěru přisvědčil s tím, že náhrada nákladů na péči se nemůže odvíjet od tržní hodnoty odměny za práci profesionálních pečovatelů. Ústavní soud však v nálezu uvedl, že takové určení výše náhrady nákladů na péči je v rozporu s jeho judikaturou, která použití minimální mzdy jako pomocného vodítka výslovně odmítá. Soudci připomněli i celkový kontext případu, kdy v důsledku nehody způsobené nedbalostí cestovní kanceláře dříve aktivní ženě zcela ochrnula dolní část těla. Případ se nyní vrátí před Nejvyšší soud. Odkaz na judikaturu Ústavního soudu: nález Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2020, sp. zn. II. ÚS 664/19.
In: Právní rádce. -- ISSN 1210-4817. -- Roč. 28, (2020), č. 6, s. 57.

Ústavní soud 2020 * Judikatura ÚS * Nález Ústavního soudu II. ÚS 664/19 * Újma na zdraví * Ublížení na zdraví * Odškodnění * Osoby s postižením * Kvalita života * článek