Rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16.1.2013, sp.zn. 31 Cdo 1571/2010

Rozsudek

Rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16.1.2013, sp.zn. 31 Cdo 1571/2010. -- Scope and content: Podle ustálené judikatury Ústavního soudu princip autonomie vůle je nutné chápat též jako subjektivní právo jednotlivce na to, aby veřejná moc respektovala autonomní projevy jeho osobnosti, včetně projevů volních, které mají odraz v jeho konkrétním jednání, pokud takové jednání není zákonem výslovně zakázáno. Obecné soudy si při interpretaci jednoduchého práva musejí počínat tak, aby formalistickým výkladem právních norem nezasáhly do práva jednotlivce činit vše, co mu zákon výslovně nezakazuje, a nebýt nucen činit, co zákon výslovně neukládá. Porušení tohoto práva se orgán státní moci dopustí i tehdy, pokud formalistickým výkladem norem jednoduchého práva odepře autonomnímu projevu vůle smluvních stran důsledky, které smluvní strany takovým projevem zamýšlely ve své právní sféře vyvolat (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 5.října 2005, sp.zn. II. ÚS 691/04, nález Ústavního soudu ze dne 4.května 2004, sp.zn. I. ÚS 113/04, či nález Ústavního soudu ze dne 12.května 2004, sp.zn. I. ÚS 167/04).
In: Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek. -- Roč. 65, (2013), č. 4, s. 543-554.

Ústavní soud 2013 * Judikatura ÚS * Nález Ústavního soudu II. ÚS 691/04 * Nález Ústavního soudu I. ÚS 113/04 * Nález Ústavního soudu I. ÚS 167/04 * Uzavírání smluv * článek