Number of the records: 1
Půlstoletí od rozsudku Costa/Enel
SYS 0024372 LBL 00000nab-a22^^^^^3a-4500 003 CZ-BrUSC 005 20150324150219.6 007 ta 008 100330s2015----xr-||||g------000-0|cze-d 040 $a BOE020 $b cze 100 1-
$7 us_us_auth*m0003196 $a Malenovský, Jiří, $d 1950- $4 aut 245 10
$a Půlstoletí od rozsudku Costa/Enel : $b je unijní právo (stále) zvláštním právním řádem? 520 2-
$a Současné unijní právo splňuje všechny znaky, jimiž právní věda definuje pojem právního řádu. Je soudržným, formálním, uceleným, úplným a efektivním souborem závazných pravidel upravujících chování Unie, jejích členských států i osob, jež Unii podléhají. Uchovává si rozhodující vliv v poměru k vnitrostátnímu právu. Je vůči němu v postavení "ústředního systému" a usměrňuje chování členských států i obsah jejich právních řádů. Disponuje k tomu účinnými procesními i sankčními prostředky. Přes občasné "revolty" jednotlivých členských států a jejich ústavních soudů zatím nebyla nezávislost unijního právního řádu v ohledu práva vnitrostátního vystavena závažnějšímu ohrožení. Vztahy mezi unijním právem a právem mezinárodním jsou naopak mnohem složitější. Soudní dvůr před půlstoletím komunitární právo poněkud voluntaristicky z mezinárodního práva vydělil a přesunul je k právu vnitrostátnímu. V důsledku toho se právo ES/EU stalo satelitním systémem mezinárodněprávního řádu. Část členských států, některé ústavní soudy, ale i judikatura ESLP zacházejí v určitých ohledech s unijním právem jako s tzv. autonomním režimem, propojeným s obecným mezinárodním právem. To s sebou nese, že ve vztazích mezi Unií a členskými státy, jakož i mezi členskými státy v rámci působnosti unijního práva, jsou právně relevantní pravidla obecného mezinárodního práva. Ta nesystémově vytvářejí konkurenci unijní úpravě a erodují působnost zásad výlučnosti a přednosti unijního práva, na nichž je jeho závislost založena. Soudní dvůr na toto ohrožení nezávislosti unijního právního řádu reagoval ve svém posudku slučitelnosti návrhu dohody o přistoupení EU k EÚLP s primárním unijním právem. Tento posudek lze označit za "manifest" autonomie unijního právního řádu. Odkaz na judikaturu ÚS: nález Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 2782/14. 650 07
$7 us_us_auth*0013301 $a Ústavní soud 2015 650 07
$7 us_us_auth*z0000971 $a Judikatura ÚS 650 07
$7 us_us_auth*0013700 $a Nález Ústavního soudu III. ÚS 2782/14 650 07
$7 us_us_auth*0010165 $a Unijní právní řád 650 07
$7 us_us_auth*z0001077 $a Komunitární právo 650 07
$7 us_us_auth*z0004042 $a Vnitrostátní právo 650 07
$7 us_us_auth*z0003648 $a Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod 650 07
$7 us_us_auth*z0000676 $a Soudní dvůr Evropské unie 650 07
$7 us_us_auth*z0000675 $a Evropský soud pro lidská práva 655 -4
$7 us_us_auth*0000603 $a článek 773 0-
$w us_us_cat*0024305 $t Právník $x 0231-6625 $7 nnas $d Praha : Ústav státu a práva AV ČR, 2015 $g Roč. 154, (2015), č. 3, s. 193-215 910 $a BOE020 $t rd
Number of the records: 1