Předávání osob, právní styk s cizinou

Předávání

Předávání osob, právní styk s cizinou : usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. 14 To 158/2019. -- Anotace: Udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, z důvodu nebezpečí vážné újmy hrozící dané osobě v jejím domovském státě samo o sobě nebrání předání této osoby k trestnímu stíhání podle § 205 odst. 1 z. m. j. s. do jiného státu, než je tento domovský stát. O žádosti jiného členského státu Evropské unie, formálně obsažené v evropském zatýkacím rozkazu, je vykonávající stát povinen rozhodnout buď tak, že vyžádanou osobu nacházející se na jejím území předá, nebo z taxativně vypočtených důvodů rozhodne, že taková osoba se nepředává. Samotná skutečnost, že vyžádaná osoba v průběhu předávacího řízení projeví ochotu s orgány činnými v trestním řízení vyžadujícího státu komunikovat a za tím účelem si zvolí obhájce, neopravňuje soud České republiky rozhodnout, že se vyžádaná osoba do vyžadujícího státu podle § 205 odst. 2 z. m. j. s. nepředá. Odkaz na judikaturu ÚS: nález Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. II. ÚS 1017/14.
In: Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek. -- ISSN 0036-522X. -- Roč. 73, (2021), č. 2, s. 185-193.

Ústavní soud 2021 * Judikatura ÚS * Nález Ústavního soudu II. ÚS 1017/14 * Předávání osob * Vydávání pachatelů * Trestní stíhání * Azyl * Evropský zatýkací rozkaz * článek