Přičitatelnost dobré či zlé víry, resp. vědomí o určité skutečnosti právnické osobě

Čech, Petr,

Přičitatelnost dobré či zlé víry, resp. vědomí o určité skutečnosti právnické osobě. -- Anotace: Právní teorie i judikatura podrobně rozpracovávají problematiku přičitatelnosti projevu vůle těch členů statutárních orgánů a dalších zástupců právnické osobě, kteří za právnickou osobu tuto vůli projevovali. Menší pozornost věnují otázce, nakolik lze právnické osobě přičíst dobrou či zlou víru, resp. vědomí o určité skutečnosti týchž osob v situaci, v níž za právnickou osobu ve věci, pro kterou je tato víra či vědomí relevantní, jednal někdo jiný. Nabyl-li kupř. za obchodní společnost zboží od nevlastníka prokurista či advokát v plné moci, který jednal v dobré víře ohledně oprávnění převodce se zbožím nakládat, může se právnická osoba dovolat dobré víry takového zástupce, když o právním osudu zboží v době nabytí dobře věděl jeden ze tří členů jejího kolektivního statutárního orgánu, generální ředitel či vedoucí právního oddělení? A naopak? Cílem článku je předestřít hlavní výkladové nejasnosti a nastínit jejich možná řešení. Odkazy na judikaturu Ústavního soudu: nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1997, sp. zn. III. ÚS 77/97.
In: Právní rozhledy. -- ISSN 1210-6410. -- Roč. 26, (2018), č. 6, s. 210-216.

Ústavní soud 2018 * Judikatura ÚS * Nález Ústavního soudu III. ÚS 77/97 * Dobrá víra * Přičitatelnost * Právní skutečnosti * Právní jednání * Právnické osoby * Statutární orgán * článek