Počet záznamů: 1
K otázce přípustnosti dovolání namítajícího rozpor postupu odvolacího soudu se závazným právním názorem Ústavního soudu
SYS 0033046 LBL 00000nab-a22^^^^^3a-4500 003 CZ-BrUSC 005 20181018100043.7 007 ta 008 100323e2017----xr-||||g------000-0|cze-d 040 $a BOE020 $b cze 100 1-
$7 us_us_auth*0015412 $a Rázková, Renata, $4 aut 245 11
$a K otázce přípustnosti dovolání namítajícího rozpor postupu odvolacího soudu se závazným právním názorem Ústavního soudu : $b nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. II. ÚS 2000/16 520 2-
$a Vyjádření Nejvyššího soudu k ústavní stížnosti sice vychází ze zcela správného rozlišení rozdílné působnosti Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, nelze však Nejvyššímu soudu přisvědčit v jeho závěru, že jakkoli rozpor s nálezy Ústavního soudu může zakládat důvodnost dovolání, nemůže jím být odůvodněna jeho přípustnost. Ústavní soud je naopak toho názoru, že námitka dovolatele, že v jeho věci odvolací soud poté, co mu byla věc vrácena Ústavním soudem, právní závěry vyslovené ve zrušujícím nálezu nerespektoval, zakládá přípustnost dovolání, které tudíž nelze odmítnout formálně z důvodu, že stěžovatel nepodřadil svou námitku pod některý z dovolacích důvodů uvedených v § 237 o. s. ř. Nejde primárně o začlenění námitek pod některý z tam uvedených důvodů, nýbrž o to, aby dovolatel vzal v úvahu judikaturu Nejvyššího soudu k dané věci, vymezil se vůči ní a tuto svoji aktivitu promítl do textu dovolání s tím, že uvede, která z podmínek zakládajících přípustnost dovolání je podle něj splněna. Podle názoru Ústavního soudu lze takový, jinak zcela oprávněný, požadavek klást pouze na dovolatele, který bude namítat nesoulad s judikaturou Nejvyššího soudu. Je však absurdní trvat na tom, aby také dovolatel, v jehož věci bylo rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu Ústavním soudem zrušeno, se vymezoval proti judikatuře Nejvyššího soudu. Zcela tedy postačí srozumitelná námitka, že rozhodnutí odvolacího soudu nerespektovalo závazný právní názor Ústavního soudu. Odkazy na judikaturu Ústavního soudu: nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. II. ÚS 2000/16; nález Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 3330/13; nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1642/11. 650 07
$7 us_us_auth*0018499 $a Ústavní soud 2017 650 07
$7 us_us_auth*z0000971 $a Judikatura ÚS 650 07
$7 us_us_auth*0019094 $a Nález Ústavního soudu II. ÚS 2000/16 650 07
$7 us_us_auth*0013820 $a Nález Ústavního soudu II. ÚS 3330/13 650 07
$7 us_us_auth*0007142 $a Nález Ústavního soudu IV. ÚS 1642/11 650 07
$7 us_us_auth*0003453 $a Přípustnost dovolání 650 07
$7 us_us_auth*z0004313 $a Závaznost rozhodnutí 650 07
$7 us_us_auth*z0002718 $a Rozhodnutí ÚS ČR 650 07
$7 us_us_auth*z0003903 $a Ústavní stížnost 655 -4
$7 us_us_auth*0000603 $a článek 773 0-
$w us_us_cat_hist*0007568 $t Bulletin advokacie $x 1210-6348 $7 nnas $g Roč. 2017, č. 5, s. 52-53 910 $a BOE020 $t rd
Počet záznamů: 1