Holíková, Lenka,

Listina o vydědění vs. prohlášení o vydědění a jejich právní důsledky pro potomky vyděděného. -- Anotace: Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník přinesl významné změny na poli dědického práva, které se dotkly i samotného institutu vydědění. Občanský zákoník opět zavedl starořímskou zásadu exheredationes non sunt adiuvandae (vydědění se nemá podporovat) zmiňovanou v důvodové zprávě a upravil též některé důvody vydědění. Nově je také možné vydědit tzv. v dobrém úmyslu (exhereditatio bona mente facta), tj. vydědění pro marnotratnost nebo zadlužení, s tím, že potomci vyděděného dostanou povinný díl. Lze též vydědit i dědicky nezpůsobilou osobu, která by sice nedědila ze zákona, ale v případě jejího vydědění budou mít potomci této osoby jiné postavení, tj. v souladu s § 1646 odst. 3 občanského zákoníku nedědí, neprojevil-li zůstavitel jinou vůli. Občanský zákoník se též chová odlišně k potomkům vyděděné osoby. Odkaz na judikaturu Ústavního soudu: nález Ústavního soudu ze dne 7. 11. 2012, sp. zn. I. ÚS 295/10.
In: Ad Notam. -- ISSN 1211-0558. -- Roč. 27, (2021), č. 4, s. 7-9.

Ústavní soud 2021 * Judikatura ÚS * Nález Ústavního soudu I. ÚS 295/10 * Dědictví * Dědicové * Vydědění * článek