Lužná, Romana,

K možnosti zletilého dítěte vzít zpět návrh na zvýšení výživného, podaný rodičem v době jeho nezletilosti. -- Anotace: Podle občanského zákoníku má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů a toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, než jsou děti schopny se samy živit. Věková hranice 18 let je tedy, pokud jde o vyživovací povinnost rodičů k dětem, významná pouze z hlediska procesního. Do zletilosti dítěte je řízení o určení výživného možné zahájit i bez návrhu, dítě je v řízení zastoupeno zákonným zástupcem a místně příslušným soudem je soud, v jehož obvodu má nezletilý své bydliště. Po dosažení zletilosti dítěte je možné řízení zahájit jen na návrh oprávněného dítěte a místně příslušným soudem je soud, v jehož obvodu má bydliště povinný rodič, který je v této věci žalovaným. Odkazy na judikaturu Ústavního soudu: nález Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. I. ÚS 564/07; nález Ústavního soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. II. ÚS 438/17.
In: Rodinné listy. -- ISSN 1805-0824. -- Roč. 7, (2018), č. 6, s. 23-28.

Ústavní soud 2018 * Judikatura ÚS * Nález Ústavního soudu I. ÚS 564/07 * Nález Ústavního soudu II. ÚS 438/17 * Výživné * Výše výživného * Vyživovací povinnost * Nezletilé děti * Rodiče a děti * článek