Usnesení

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.5.2013, sen.zn. 29 ICdo 9/2013. -- Anotace: K odkazu dovolatele na závěry obsažené v usnesení Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 363/13 ze 7.2.2013 Nejvyšší soud uvádí, že otázka, jejíž řešení je předmětem tohoto řízení, nebyla předmětem ústavního přezkumu. Usnesení Ústavního soudu nejsou závazná erga omnes a „účelem řízení o ústavní stížnosti je ochrana základních práv či svobod, což se promítá i do povahy a obsahu odmítacích usnesení, které plní mj. funkci jistého procesního ventilu uvolňujícího rozhodovací kapacitu, a rozhodně nemůže poskytovat alibi pro orgány veřejné moci, které však kvazimeritorní (a často i nemeritorní) rozhodnutí soudů chránících základní práva, takto užívají. Jako potvrzení svých právních názorů“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13.září 2007, sp.zn. I. ÚS 643/06. Srov. dále např. též nález Ústavního soudu ze dne 13.listopadu 2007, sp.zn. IV. ÚS 301/05 uveřejněný pod číslem 190/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, podle něhož usnesení nejsou považována za závazná ani pro Ústavní soud, ani za obecně precedenčně významná.
In: Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek. -- Roč. 65, (2013), č.9, s.1255-1265.

Ústavní soud 2013 * Judikatura ÚS * Usnesení Ústavního soudu II. ÚS 363/13 * Nález Ústavního soudu I. ÚS 643/06 * Nález Ústavního soudu IV. ÚS 301/05 * Incidenční spory * Insolvence * Vedlejší účastník * článek