Náhrada nákladů při zneužití práva na zastoupení advokátem

Tichý, Jan,

Náhrada nákladů při zneužití práva na zastoupení advokátem. -- Anotace: Soudní praxí stále prolíná nejednotnost v rozhodování o náhradách nákladů advokátního zastoupení při soudním vymáhání drobných pohledávek (zejména vůči osobám, jež nejsou podnikateli); nesprávně se aplikují principy účelnosti nákladů vynaložených na advokáta a jejich přiměřenosti. Změnu nepřinesly ani opakované zásahy Ústavního soudu. Jeho nález z 29.3.2012, sp.zn. I. ÚS 3923/11, sjednocení přinést ani nemohl, neboť nebyl formulován jednoznačně a místy navozoval dojem, že má ambici řešit i otázky, které nebyly předmětem stížnostních námitek. Jinak tomu bylo v případě nálezu z 25.7.2012, sp.zn. I. ÚS 988/12; ten byl sice způsobilý sjednocení přinést, nicméně nestalo se tak. A zdá se, že sjednocení rozhodovací praxe – alespoň v dohledné době – nepřinese ani zrušení tzv. paušálního tarifu (přísudkové vyhlášky) plenárním nálezem z 25.4.2013, sp.zn. Pl. ÚS 25/12. Ústavní soud byl postupně zahlcen ústavními stížnostmi věřitelů brojících proti rozhodnutím soudů v bagatelních věcech, jimiž byla náhrada advokátní odměny určena nikoliv dle přísudkové vyhlášky, nýbrž – opět – dle advokátního tarifu. Tyto stížnosti povětšinou odmítal jako zjevně neopodstatněné, přitom se vymezil proti sjednocujícímu stanovisku Nejvyššího soudu a kritizoval stát (legislativu) za nečinnost - viz např. usnesení ÚS z 21.11.2011, sp.zn. I. ÚS 3394/11. Pozornost odborné veřejnosti i médií se tehdy zaměřila pouze na usnesení z 27. 12. 2011, sp.zn. IV. ÚS 2777/11, jež bylo – přes znač­ný rozsah – odůvodněno jen obecně a k věcné argumentaci napadených rozhodnutí se nevyjadřovalo. Ovšem v řadě dalších – nezřídka i dříve vydaných – usnesení se Ústavní soud obiter dictum stručně (a souhlasně) vyjádřil i věcně - srov. např. usnesení ÚS z 22.11.2011, sp.zn. IV. ÚS 3259/11; z 20.12.2011, sp.zn. III. ÚS 3303/11; anebo z 11.1.2012, sp.zn. I. ÚS 3301/11. Příhodné je poukázat na nález z 1.2.2013, sp.zn. IV. ÚS 3465/12, jímž Ústavní soud – a to zejména ve výroku I a bodu 16 jeho odůvodnění – zdůraznil následující: „Nerespektování nosných důvodů nálezů Ústavního soudu bez předložení dostatečně odůvodněné (konkurenč­ní) argumentace způsobilé vyložit odchýlení od existující nálezové judikatury představuje ze strany obecného soudu porušení článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, článku 2 odst. 3 Ústavy, článku 89 odst. 2 Ústavy a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“.
In: Právní rozhledy. -- ISSN 1210-6410. -- Roč.21, (2013), č.19, s. 649-655.

Ústavní soud 2013 * Judikatura ÚS * Nález Ústavního soudu I. ÚS 3923/11 * Nález Ústavního soudu I. ÚS 988/12 * Nález Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 * Usnesení Ústavního soudu I. ÚS 3394/11 * Usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 3259/11 * Usnesení Ústavního soudu III. ÚS 3303/11 * Usnesení Ústavního soudu I. ÚS 3301/11 * Nález Ústavního soudu IV. ÚS 3465/12 * Náhrada nákladů řízení * Odměny advokátů * Advokátní tarif * Bagatelní věci * Přísudková vyhláška * článek