Husseini, Faisal

Právo na zákonného soudce : nález ÚS z 1. 12. 2015, sp. zn. II. ÚS 2766/14. -- Anotace: Jednou ze záruk plynoucích z práva na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 LPS) je i výslovný zákaz odnětí věci určenému soudci, z čehož vyplývá, že v konkrétní věci by měl rozhodovat, nebrání-li tomu závažné objektivní důvody, vždy jeden a týž soudce. Ustanovení § 221 odst. 2 OSŘ, dle něhož může odvolací soud nařídit, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný senát (samosoudce), musí být proto vykládáno restriktivním způsobem. K nařízení změny soudce tedy nemůže dojít jen proto, že např. soudci rozhodující na obou stupních soudní soustavy zastávají odlišné právní názory, přístupy a případně i hodnoty. Citované ustanovení totiž nemá sloužit k unifikaci právních názorů a hodnotového postoje soudců, nýbrž k zamezení excesů spočíva­jí­cích ve zjevném nerespektování dvojinstančnosti soudního řízení. Komentář: V řízení před obecnými soudy šlo o citlivou problematiku žaloby na ochranu osobnosti a finanční zadostiučinění v souvislosti s (nuceným) převozem matky s dítětem do nemocnice po domácím porodu, přičemž s tímto odjezdem nesouhlasili ani matka, ani otec novorozence. Nalézací a odvolací soud k meritu věci zaujímaly značně odlišné stanovisko. K výroku i odůvodnění nálezu zaujal odlišné stanovisko soudce Radovan Suchánek. [celý text].
In: Soudní rozhledy. -- ISSN 1211-4405. -- Roč. 22, (2016), č. 2, s. 44.

Ústavní soud 2016 * Judikatura ÚS * Nález Ústavního soudu II. ÚS 2766/14 * Právo na zákonného soudce * Ochrana osobnosti * článek