Počet záznamů: 1
Dědičné zlo právních skutečností
SYS 0057926 LBL 00000nab-a22^^^^^3a-4500 003 CZ-BrUSC 005 20250331153349.0 007 ta 008 100330s2024----xr-||||g------000-0|cze-d 040 $a BOE020 $b cze 100 1-
$7 us_us_auth*0032983 $a Tvrdík, Ivan, $4 aut 245 10
$a Dědičné zlo právních skutečností 520 2-
$a Česká civilistika je od 50. let minulého století ovládána marxistickým pojetím teorie právních skutečností, jež v návaznosti na historicko-právní školu považuje právní skutečnosti za právní důvody soukromoprávních následků tedy vzniku, změny či zániku subjektivních práv a povinností. Z pohledu německé nebo rakouské civilistiky je přitom Savignyho teorie již dávno překonaným konceptem, vytvářejícím vlastní právní svět, který je nezávislý na skutečném světě a který v konečném důsledku brání pochopení smyslu soukromoprávní regulace. Právní důvody jsou v soukromém právu zásadně dva: zákon a právní jednání. Zákon jako právní norma stanoví v sobě vyjádřené právní následky, pokud nastane normou označený skutkový základ. Jednotlivé skutečnosti jsou proto převážně jenom skutkovými předpoklady v zákoně vyjádřených právních následků, ne "právními" důvody vzniku, změny či zániku oprávnění a povinností. Výjimkou je právní jednání, jež je právním důvodem právních následků v případě, že je jeho prostřednictvím vytvářeno autonomní právo. Právní následky právního jednání ale musí být zaručeny zákonem. Vznik soukromoprávních následků se proto vždy odehrává na základě zákona a je jen procesem objektivní subsumpce určitého skutkového základu pod zákonnou skutkovou podstatu příslušné právní normy. Autor tedy navrhuje, aby česká nauka zavrhla konstruktivistickou teorii právních skutečností a začala utváření právních následků vysvětlovat na základě jednoduché subsumpce konkrétního pod abstraktní. Právní následky totiž v soukromém právu neplynou ze skutečností, ale ze zákona (a z právních jednání, případně konstitutivních rozhodnutí, na základě zákona). Odkazy na judikaturu Ústavního soudu: usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. I. ÚS 92/01; usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 1180/17; nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97. 650 07
$7 us_us_auth*0031334 $a Ústavní soud 2024 650 07
$7 us_us_auth*z0000971 $a Judikatura ÚS 650 07
$7 us_us_auth*0016375 $a Usnesení Ústavního soudu I. ÚS 92/01 650 07
$7 us_us_auth*0032984 $a Usnesení Ústavního soudu I. ÚS 1180/17 650 07
$7 us_us_auth*0001445 $a Nález Ústavního soudu Pl. ÚS 33/97 650 07
$7 us_us_auth*0011477 $a Právní skutečnosti 650 07
$7 us_us_auth*z0002223 $a Právní následky 650 07
$7 us_us_auth*z0002225 $a Právní normy 650 07
$7 us_us_auth*0032095 $a Skutková podstata 650 07
$7 us_us_auth*z0002872 $a Skutečnost 655 -4
$7 us_us_auth*0000603 $a článek 773 0-
$w us_us_cat*0055517 $t Právník $x 0231-6625 $7 nnas $g Roč. 163, (2024), č. 5, s. 434-451 856 $u https://www.ilaw.cas.cz/casopisy-a-knihy/casopisy/casopis-pravnik/archiv/2024/2024-5.html?a=3855 910 $a BOE020 $t rs
Počet záznamů: 1