Počet záznamů: 1
Lékařský výzkum a lidská práva v době krize důvěry
SYS 0055399 LBL 00000nab-a22^^^^^3a^4500 003 CZ-BrUSC 005 20240425101605.8 007 ta 008 100305s2023----xr-||||g------000-0|cze-d 040 $a BOE020 $b cze 100 1-
$7 us_us_auth*0018125 $a Šolc, Martin, $4 aut 245 10
$a Lékařský výzkum a lidská práva v době krize důvěry 520 2-
$a Krize důvěry ve vědu je mnohdy ve veřejném prostoru přeceňována. Přesto je třeba důvěru ve vědu chránit, a to i s ohledem na potenciální škodlivé důsledky jejího snížení pro soudržnost společnosti. Autor se zaměřuje na důvěru v lékařskou vědu a klade otázky po tom, kde jsou právní limity omezení svobody projevu, a zejména jaké jsou možné a vhodné strategie odpovědi státu na šíření desinformací a misinformací týkajících se zdraví. Tyto strategie lze rozdělit na přímé a nepřímé, přičemž v rámci přímých můžeme hovořit o pozitivních a negativních. Přímé strategie se bezprostředně vztahují k desinformacím a misinformacím. Negativní přímou strategií je omezování dosahu takových informací prostřednictvím zákazů. Ty mohou mít v obraně před škodlivými informacemi své legitimní místo, pokud ovšem splňují ústavní i zákonné podmínky a jsou aplikovány pouze v předem vymezených a dostatečně konkrétních případech. Pozitivní přímá strategie spočívá v podpoře ověřejných zdrojů informací prostřednictvím jejich propagace a systematické prioritizace. Podstatou nepřímé strategie odpovědi na desinformace a misinformace je pak princip, podle něhož má být při tvorbě, výkladu a aplikaci norem týkajících se medicínského výzkumu vždy zohledňován i jejich vliv na důvěru veřejnosti. Konkrétně nepřímá podpora důvěry spočívá zejména ve vhodném legislativním nastavení požadavku na poměr benefitů a rizik výzkumu, rámce právní odpovědnosti a informovaného souhlasu účastníka výzkumu. Odkazy na judikaturu ÚS: nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14; nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 367/03; nález Ústavního soudu ze dne 18. 2. 1999, sp. zn. I. ÚS 526/98; nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. I. ÚS 156/99. 650 07
$7 us_us_auth*0030108 $a Ústavní soud 2023 650 07
$7 us_us_auth*z0000971 $a Judikatura ÚS 650 07
$7 us_us_auth*0014095 $a Nález Ústavního soudu II. ÚS 2051/14 650 07
$7 us_us_auth*0001118 $a Nález Ústavního soudu I. ÚS 367/03 650 07
$7 us_us_auth*0001894 $a Nález Ústavního soudu I. ÚS 526/98 650 07
$7 us_us_auth*0023768 $a Nález Ústavního soudu I. ÚS 156/99 650 07
$7 us_us_auth*z0000016 $a Lékařství 650 07
$7 us_us_auth*z0003956 $a Vědecký výzkum 650 07
$7 us_us_auth*z0003456 $a Svoboda projevu 650 07
$7 us_us_auth*0031535 $a Desinformace 650 07
$7 us_us_auth*0005646 $a Ochrana veřejného zdraví 650 07
$7 us_us_auth*z0004333 $a Zdravotnické právo 655 -4
$7 us_us_auth*0000603 $a článek 773 0-
$w us_us_cat*0054236 $t Jurisprudence $x 1802-3843 $7 nnas $g Roč. 32, (2023), č. 5, s. 19-31 910 $a BOE020 $t rs
Počet záznamů: 1