Sokol, Tomáš, 1951- (autor)

Mezi insolvenčním a trestním řízením

Autor se zabývá rozhodnutím soudů, včetně soudu Nejvyššího a Ústavního, které shodně dospěly k závěru, že odsouzený se podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení, jímž chtěl donutit poškozeného k plnění, které neměl povinnost poskytnout, přičemž si toho byl plně vědom, dopustil trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku, neboť popsaným jednáním dochází k pohrůžce jiné těžké újmy ve smyslu znaků skutkové podstaty uvedeného trestného činu. Kromě toho, může-li návrhem na zahájení insolvenčního řízení se zcela smyšlenými důvody, spojenými se zápisem do insolvenčního rejstříku, jenž je dostupným informačním systémem ve veřejné datové síti, dojít k vážným důsledkům pro údajného dlužníka, např. ohrožení jeho konkurenceschopnosti v důsledku ztráty důvěry a dobrého jména u klientů a obchodních partnerů, lze takové jednání považovat za trestný čin pomluvy podle § 184 trestního zákoníku. Odkazy na judikaturu Ústavního soudu: nález Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. II. ÚS 1687/16; usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 1843/15.

Bulletin advokacie. - Roč. 2017, č. 6, s. 34-36