Nejvyšší soud České republiky: Bezdůvodné obohacení z plnění za jiného a z plnění bez právního důvodu. Majetek v podílovém fondu a aktivní legitimace k žalobě na ochranu tohoto majetku. K uplatnění zásady „nemo turpitudinem suam allegans auditur“ v řízení zahájeném žalobou investiční společnosti : rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky z 20. 5. 2015, sp. zn. 31 Cdo 3617/2012

Bezdůvodné obohacení podle § 454 ObčZ 1964 vzniká tehdy, je-li tu právní povinnost plnit a současně jestliže plnění poskytne za povinnou osobu ten, kdo sám není povinen plnit. Bezdůvodně se v tomto případě neobohatí ten, komu bylo plněno, ale ten, za koho se plnilo; předpokladem je, že ten, kdo plní, poskytuje plnění s vědomím, že sám nemá právní povinnost plnit a že k plnění přistoupil za jiného, přičemž mezi tím, kdo plnil, a tím, komu je plněno, je zřejmé, že se plní za jiného. V případě, že ten, kdo plní, jedná v přesvědčení, že plní svůj vlastní závazek nebo jinou svou právní povinnost, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není (a jedná tedy „v omylu“), jde o plnění bez právního důvodu a nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniká vůči tomu, komu bylo plněno. Majetek shromážděný investiční společností v podílovém fondu je společným majetkem majitelů podílových listů a vznikne-li na tomto majetku škoda, vzniká majitelům podílových listů tohoto fondu. Investiční společnost je povinna vymáhat pohledávky vzniklé v souvislosti s majetkem v podílovém fondu; je tudíž aktivně věcně legitimována k podání žaloby na náhradu škody vzniklé na majetku v podílovém fondu, byť nejde o škodu, která vznikla jí samé. Aktivní věcná legitimace investiční společnosti k vedení sporu o náhradu škody vzniklé na majetku v podílovém fondu tudíž nezaniká uplynutím lhůty šesti měsíců, upravené v § 35d odst. 3 InvSpol. Případné porušení zákonných povinností investiční společnosti nelze přičítat vlastníkům podílových listů; k tomu je třeba přihlížet při posuzování žaloby investiční společnosti na ochranu majetku jí shromážděného z hlediska zásady, že nikdo se nemůže dovolávat vlastní nepoctivosti. Odkaz na judikaturu ÚS: nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 119/01.

Právní rozhledy. - Roč. 23, (2015), č. 18, s. 680-682