Počet záznamů: 1
Dědické právo. Allografní závěť
Údaje o názvu Dědické právo. Allografní závěť : usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 21 Cdo 1934/2012 Anotace Judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že, odkazuje-li soud v řízení o dědictví k podání žaloby ve smyslu ustanovení § 175k odst. 2 OSŘ společně (současně) více účastníků, musí - alespoň v odůvodnění usnesení - poučit odkázané účastníky o tom, že jejich žaloba musí směřovat také proti tomu z nich, který by včas žalobu nepodal, popřípadě že to alespoň musí být z odůvodnění usnesení zřetelně zřejmé. V opačném případě by totiž poučení soudu v řízení o dědictví bylo neúplné (a pro účastníka odkázaného k podání žaloby ve svých důsledcích zavádějící), neboť by vyzývalo k podání žaloby proti okruhu účastníků, který však - v případě nepodání žaloby byť jen jedním z odkázaných účastníků - nebyl (nemohl být) úplný. Proto je třeba, aby poučení soudu v řízení o dědictví v těchto případech obsahovalo rovněž poučení pro případ, že některý z odkázaných dědiců žalobu nepodá; z obsahu usnesení vydaného podle ustanovení § 175k odst. 2 OSŘ musí tedy být zřejmé, že k žalobě odkázaný účastník, který žalobu ve lhůtě nepodal, musí v řízení o určení dědického práva vystupovat na straně žalovaných (srov. například nález Ústavního soudu ČR ze dne 9. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 467/04 nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 11. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2553/08. In Soudní judikatura. Rozhodnutí soudů z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva. - Roč. 18, (2014), č. 12, s. 961-967 Předmět.hesla Ústavní soud 2014 Judikatura ÚS Nález Ústavního soudu I. ÚS 467/04 Usnesení Ústavního soudu II. ÚS 2553/08 Řízení o dědictví Závěť Poučovací povinnost soudu Forma, žánr článek Signatura Země vyd. Česko Jazyk dok. čeština Databáze Články 
článek
Počet záznamů: 1