Počet záznamů: 1
Advokáti za totalitního režimu
Záhlaví-jméno Uhlíř, David, (autor) Údaje o názvu Advokáti za totalitního režimu : k projevu prezidenta na sněmu Anotace Šestý sněm České advokátní komory (6.10.2013) navštívil Ing. Miloš Zeman, prezident České republiky. Z jeho pozdravného projevu: Motto: „ ... obhájci, většinou obhájci ex offo, byli sluhy totalitního režimu a myslím si, že nezanedbatelnou charakteristikou totalitního režimu je právě neexistence práva na účinnou obhajobu. A proto je mě líto těch advokátů, kteří v minulosti museli maximálně žádat soud o shovívavost a v horších případech se připojovat k požadavkům na vyslovení co nejtvrdších trestů, v některých případech i trestu nejvyššího. S úctou bych chtěl vzpomenout těch několik advokátů, kteří se proti tomu dokázali vzbouřit, ať už to byl Pavel Rychetský, Otakar Motejl, Dagmar Burešová a další ... “. (Ing. Miloš Zeman). Autor reaguje zejména na skutečnost, že prezident označil advokáty působící před rokem 1989 za sluhy totalitního režimu: Tím advokátům ani moc nepolichotil, ani je nepotěšil. Věřím, že pan prezident to nepronesl ve zlém úmyslu, ale ve své obvyklé snaze o nadsázku; konec konců, přijít na návštěvu a vyspílat hostitelům není obvyklé. Je však třeba uvést věci na pravou míru. Pan prezident totiž zjevně nečerpá ze svých osobních zkušeností s politickými procesy a jeho zdroje informací o činnosti advokátů za totality jsou přinejmenším krajně nespolehlivé. Poznal jsem skutečně takového obhájce, který v padesátých letech požadoval pro svého klienta co nejpřísnější trest. Nebyl to ale sluha totalitního režimu, ale jeho aktivní spolutvůrce, na kterého si ještě po třiceti letech ostatní advokáti ukazovali prstem. Jeho ostudná obhajovací řeč je stále ještě dostupná v soudních protokolech z procesu s protistátním spikleneckým centrem v čele s Rudolfem Slánským. Není spravedlivé jej prohlašovat za typický úkaz a poměřovat jím advokacii jako celek. A jedna faktická poznámka, Pavel Rychetský byl za totality podnikovým právníkem ve Stavebním bytovém družstvu Pokrok. Byl by jistě radši pokračoval ve své akademické kariéře nebo se stal advokátem, to mu ale totalitní režim nedovolil. Nepamatuji si na žádné obhájce, slouhy totalitního režimu. Když nahlédnu jen do seznamu pražských advokátů z konce osmdesátých let, vidím zde desítky kolegů, kteří se odhodlaně věnovali obhajobě politických vězňů. Vzhledem k tomu, že se trestní obhajobou soustředěně zabývalo v té době v Praze méně než sto advokátů, není to špatný poměr. V politických věcech to nebyla většinou obhajoba ex offo, ale obhajoba přijímaná na plnou moc s vědomím všech rizik z toho plynoucích. Vím, že tito kolegové hájili své klienty odvážně nejen před soudem, ale i při výsleších státní bezpečností, ve věznicích, udržovali styk mezi vězněnými a jejich rodinami. Pašovali z vazebních věznic motáky pro přátele uvězněných a svým klientům do vazby léky, poskytovali rozhovory zahraničním novinářům, čelili vydírání státní bezpečností. Někteří kvůli obhajobě politických klientů sami skončili ve vězení. A také vím, že situace v okresních městech daleko od centra byla pro obhájce a jejich politické klienty daleko obtížnější, zvlášť pokud se jednalo o procesy bez mezinárodního věhlasu. Pamatuji, jakou podporu pro obžalované i jejich advokáty představovala přítomnost jejich přátel u soudu, zástupců Amnesty International, zahraničních právníků. A každý, kdo k takovému soudu přišel podpořit obžalované, riskoval. Také je třeba vzpomenout lidi Charty 77 a VONSu, kteří sháněli jak obhájce, tak prostředky na úhradu obhajoby. Bez jejich odvahy by řada stíhaných a vězněných své obhájce nenašla, a advokacie jim dosud své poděkování dluží. Nebýt jich, mnohdy bychom nemohli vzpomínat na doby minulé bez pocitu hanby; byli to také oni, kteří vedli advokáty k tomu, aby plnili své poslání obhájců. Pan prezident tedy nemusí litovat advokáty za jejich působení v minulém režimu. Dělali, co mohli, a pokud jejich obhajoba nebyla úspěšná, nebyla to jejich chyba. O vině a trestu politických odpůrců režimu se nerozhodovalo ve spravedlivém soudním procesu, ale na okresních, krajských a ústředních výborech komunistické strany. Závěrem je však třeba poděkovat panu prezidentovi za to, že minulý režim jako takový v celku označil za totalitní a dal tak najevo, že není třeba uvažovat o sedmdesátých a osmdesátých letech jako o dobách šťastného chalupaření a zahradničení; chápu to jako významný vzkaz pracovníkům Ústavu pro studium totalitních režimů a některým politikům se selektivní pamětí. /Celý text článku/ In Bulletin advokacie. - Rok 2013, č. 11, s. 11 Předmět.hesla Rychetský, Pavel, 1943- Motejl, Otakar, 1932-2010 Burešová, Dagmar, Ústavní soud 2013 Soudci Ústavního soudu Advokáti Totalita Forma, žánr článek Signatura Země vyd. Česko Jazyk dok. čeština Databáze Články 
článek
Počet záznamů: 1